CHAT RANCHE HVĚZDOVEC:

Czech Collectors Association schleich horses!

!!!PROBÍHÁ REKONSTRUKCE WEBU!!!

Březen 2010

Objednám si...

28. března 2010 v 11:37 | Karča88
Myslím si, že nějaký ten tradík tady na ranch ještě počká a že i classici a SMka jsou dobří koníci, tak že si nejspíš objednám


a


Tak co vy na to?

Fireho fotošky!

24. března 2010 v 19:45 | Karča88 |  Události, které se staly koníkům
Awoj, Awoj! Opět se vám hlásí redakce White Lili´s News a White Lili!
Bohužel nový příběh nebo lovestrory nás čeká až jindy, ale máme tu fotky našeho novopečeného prcka Fire Martiniho, jak jste si asi čestly lovestory, kde se na konci narodil právě náš Firík!
Dnešní událosat je z jeho prvního zážitku venku..

(sníh na fotce je proto, že to Karčí fotila asi před týdnem, ju? neni to z dneška)

Ták a jdeme na to!!

Naše rodinka (Fénix + Romance = Fire Martini) se vydala na první rodinou vyjížďku a zároveň první Firiho zážitek venku. Tady je jak se mazlí z Feyou (v boxe, ven ještě nešli)
aaaaa
aah! to očko! a hvězdička! já ho tak miluju, to víte, že mi říká tetoo Lilíí? xD je totálně rozošnej! no ale to je jedno...tak se přichystali: najedli see! ještě doma ve stáji s dozorem mam..;-)
aaaaaa

tááák a už jsou skoro venku. Feya má Firiho na vodítku, on blbne no...=)
Hele, co to je? Je to bílé a studí to? Co tho je? ÁÁÁ mooc to studí?!
povídá Firík a vzepjal se a vykopl sníh a má ho všude na sobě. (blbě se to fotilo, když se hejbal..)
a

noo, a tady koukám se mu sníh líbí a hodně! Mno jo, to "bílé studené" se mu líbí..=D
aa

No Firi! Ty blázne! Cos to vyváděl! Božžeee!!! Chudák Karča, nebo Feya, až tě budou čistit!
ababab
tak a tady si normálně dovádí v trávě mezi sněhem..
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa


no víte, nemám už moc času a fotek je hodně, tak to trošku uspíším, jo?
_____________________________
Tak a tady už je sněhová koule alias Firi! Viděli jste už někdy něco podobného?
a1

no a to je konec, ještě taky maminka Romance...
a2

no tak to bude všechno!!
Tak komenty, Karčí to dalo práci! loučí se s vámi White Lili a její redakce:
XX

Soutěždí povídka

21. března 2010 v 18:56 | Karča88 |  Povídky

ahojky, hele, mám tu jednu povídku, kterou bych možná poslala do soutěže na téma: Náš svět. Pls, kdo si to přečte a napíše mi názor k tomu, budu moc vděčná. Kdo si to nepřečte, napíše tam je to hezký, nebo super tak mě to moc nepotěší, to je vám doufám jasný...pls, opravdový přátele prosím o upřímnej názor k tomu!


SVĚT MILOVNÍKŮ KONÍ

Od malička mě to táhlo ke koním a jednoho léta jsem si jednoho pronajala. Byla to krásná kobylka českého jezdeckého ponyho. Na čele měla krásnou bílou hvězdičku a jinak byla skvrnitá. Od první chvíle, co jsem ji uviděla, jsem věděla, že je to můj vysněný kůň.

"Kájo!" zavolala na mě mamka, která právě horlivě hovořila s majitelem klisny. "Pan Chýle chce Lakynu připustit." řekla potichu. "Co? To není možné! Teď, když jsem si ji pronajala?" divila jsem se. "Zítra si pro ni přijedou, připrav ji, ano?" ujistila se mamka. " Jooo..." odsekla jsem a odešla si pro Lakynu do výběhu. Na ohradníku sjem uviděla Radku. "Ahojky!" zavolala jsem a přidala do kroku. "Ahoj Kájo, tak co s tou Lakynou?" zeptala se kamarádka. "Ále, pojede na připuštění, mě to štve, nebudu na ní moct jezdit! A víš, že jsem chtěla začít skákat!" naštvaně jsem odpověděla a kopla do ohradníku, až Radka málem spadla. "Karolíno, víš jaký máš štěstí, že se budeš moct starat o hříbě?" udiveně mi vnucovala svůj názor. Dál už jsme se o tom nebavily a užívaly si krásné sobotní ráno. Sedla jsem si na ohradník a pozorovala koně pasoucí se na louce. Louka byla překrásná. Opíralo se o ni ranní sluníčko až mě z toho bolely oči. Teprve teď si Lakyna všimla, že sedíme na ohradníku a spolu s Hvězdou, Radčinou klisnou k nám přiklusaly. "Ahojky holčičko, no páni, ty ses zase válela v bahně, že?" odpudivě jsem si prohlížela Lakynino tělo pokryté bahnem. Lakyna odklusala kousek dál a pak se ke mně rozcválala. "Ne, néé, stůj Lakyno!" volala jsem na ni, ale bylo pozdě vrazila do mě a já se přetočila dozadu přes ohradník. "No to ti děkuju! Jauvajs. Tos udělala schválně!" stěžovala jsem si a zvedala se celá umazaná od bahna a zelená od trávy. "A ty se nesměj!" zakřičela jsem se smíchem na radku a stáhla ji z ohradníku. "Ty čuně!" odstrčila mě a pak jsme se jen smály. Chytly jsme si koně a odvedly je na dvorek, kde jsme je chtěly vyčistit.
"Ráďo! Podej mi prosím kopyťák, ten Lakynin se mi někam zatoulal." poprosila jsem Radku o kopytní háček. "Nožku Laky! Hodná holčička." poslechhla Lakyna a zvedla nohu, abych jí mohla vyčistit kopyto. "Zítra pojedeš pryč." smutně jsem k ní promlouvala a objala ji okolo krku. I když nevěděla, co jí chci říct, cítila můj smutek a znepokojoval ji.
Za dva dny se vrátila a stačilo jen čekat, až jí naroste bříško. Ten den jsme se s Radkou dohodly, že pojedeme na vyjížďku, dokud ještě může mít Lakyna sedlo. Osedlaly jsme koně a vyvedly je ven. Radka mi pomohla do sedla a pak sama nasedla. Vydaly jsme se kolem lesa na pole, kde si můžeme pořádně zacválat. "Karolíno, neloudej se!" volala na mě ze předu Radka. "Pobídla jsem Lakynu do klusu abych Radku s Hvězdou dohnala. "Dáme si závod kolem pole až támhle k tomu stromu vzádu!" navrhla Radka. "No tak fajn!"odsouhlasila jsem to a pak jsme jen odpočítaly start. "Tři dva jedna jedééém!" vykřikly jsme a pobídly klisny do cvalu. Lakyna cválaal naprosto souběžně s Hvězdou a při každém nárazu kopyt na zem vyletěly kousky bahna. Její hříva mě šlehala do obličeje. Tu mi bahno od kopyta přiletělo na ruku, nebo mě švihla větvička, ale byl to okamžik, který jsme si musely užít, protože na takové vyjížďky už mockrát nepojedeme. V cestě nám vadilo pár spadlých kmenů, které jsme musely přeskákat. Lakyně to nedělalo problém, byla to výborná parkurová klisna. Zbývalo pár délek od prvního kmenu a já už začínala odpočítávat vzdálenost. Laky se odrazila a ladně se přenesla přes kmen a pokračovala hbitě v cestě. Radka vzala trasu zběsilým tempem a to se jí u posledního kmenu nevyplatilo. Hvězda se odrazila, aby přeskočila strom a při dopadu zakopla. Radce vyklouzly nohy ze třmenů a svezla se na zem. Hvězda odběhla jen kousek dála začla se pást. Neváhala jsem a Hvězdu hytla, aby si nestoubla do otěží. "Jsi v pohodě Ráďo?" zeptala jsem se a předala kamarádce otěže její klisny. "Jo, dobrý, tak pokračuj v závodě, ať vyhraješ." zaculila se Radka a z vlasů si setřela kousky bahna. "Vezmem to cvalem přes pole, ať jsme rychle doma, ne?" zeptala jsem se Radky a ta mi beze slov dala najevo, že souhlasí.
Dny ubíhaly jako voda, a Lakynce začínalo růst bříško. Prázdniny skončily a my začaly zase chodit do školy. Na Lakynu sjem měla méně času, ale pořád se u mě měla jako v bavlnce. O Vánocích jsem jí donesla v ponožce plno pamlsků, které s radostí snědla. Občas jí bylo špatně a jezdit jsem na ní úplně přestala. Brala jsem ji jen na procházky na vodítku. Brzo byl Silvestr a to jsem celou noc musela být u ní. Hrozně se bála rachejtlí a ohňostrojů. Zkrátka jsem o ni musela pečovat tak dobře, jak jen to šlo a výsledkem bylo, že nám v březnu veterinář řekl, že by se hříbě mělo narodit každým dnem. "Lakynko, zlatíčko, já vím, že tě to bolí a nemůžeš to vydržet." hladila jsem ji a konejšivě k ní mluvila. Každé ráno jsem netrpělivě běžela do stáje, abych zjistila Lakynin zdravotní stav. Jednoho dne byla velká bouřka. Ten kdo zůstal ve stáji nevycházel ven, koně byli neklidní a venku to bylo nebezpečné. Já zapomněla dát Lakyně na noc deku a v bouři v osm hodin večer jsem nasedla na autobus a běžela ke stáji. Kdyby Laky nastydla, byl by to velký problém. Lakynin zdravotní stav se zhoršoval. Už nevypadala jako ladný poník, nýbrž jako koule. Její nohy už z té tíhy začínaly být vysílené. Dalšího dne jsem docílila stádia, že budu spát ve stáji.
"Karolínko! Nezapomeň si tu termosku!" zavolala na mě mamka, když jsem odcházela ze dveří. "A jo, děkuju mami, jsi moc hodná." poděkovala jsem, dala mamce pusu a odešla směrem k autobusové zastávce se spacákem, svačinou a věsmi na ošetření mé pronajaté klisny. Radka se dohodla se svými rodiči, že se mnou taky přespí ve stáji, abych nemusela být sama. "Ahoj Ráďo! Uděláme si piknik, nevíš kolik věcí mám v batohu." ooddechla jsem si ve stáji a položila si do klubovny zavazadla. "Čauky, já mám batoh a půl." odpověděla se smíchem Radka a vydaly jsme se k Lakyně.Vyměnily jsme obklady na nohou a občerstivily jí mrkví. I když byla Lakynina srst čistá, vzala jsem kartáč a začala masírovat Laknce bříško. Vždy jí to dělalo dobře a zvlášť teď, když nosila v břiše takovou přítěž. Když jsem skončila, políbila jsem ji na nozdry a odešla uklízet stáj a přitom jsem ji bedlivě pozorovala. Večer, když už byla ve stáji tma a koně nebyli zvyklí na lidskou přítomnost, odešly jsme s Radkou do klubovny. "ÁÁ, mňam, a já si tu termosku nechtěla vzít." pochutnávala jsem si na teplém heřmánkovém čaji. Nastavily jsme si budíka na kontrolu Lakyny, kdybychom usnuly. Ale spát se nedalo. Všude bylo slyšet šumění, jak koně pochodovali v boxex, frkání, řehtání, když koně jedli seno. Zkrátka, nedalo se vůbec spát. Občas jsme zašly změřit Lakyně teplotu a znovu se pokusily o spánek. Nakonec se nám podařilo usnout okolo půl čtvrté ráno a ani budík nás neprobudil. Brzo ráno jsem v polospánku zaslechla hlasy: "Nechte je se prospat, měly těžkou noc." Pak jsem s obtížemi otevřela víčka a vstala. Vyšla jsem ze stáje a uviděla, jak se všichni sklání u Lakyny v boxe. "Stalo se něco?" zavolala jsem a přiskočila k boxu. Na zemi leželo malé stvoření a horlivě se snažilo postavit na své vratké dlouhé nožičky. V očích mi naskočil zamilovaný výraz, nic roztomilejšího jsem ještě neviděla. Laky hlavou jemně pomáhala svému hříběti na nohy. Když se postavilo, ihned poskočilo k mamince a začalo sát mateřské mléko. "Jjje to klisničkkka, žže jjjo?" vykoktala ze sebe Radka, která už dávno přihlížela tomuto malému zázraku jako my ostatní. "Ano, krásná a zdravá! Myslím, že mě tu už není třeba."odpověděl veterinář a odešel spokojeně pryč. Ostatní se postupně vrátili ke své práci, ale já dojatě sledovala dění toho krásného kaštanově hnědého zázraku s bílou lysinkou, ponožkami a ebenově černou hřívou. "Konečně to máš za sebou Laky!" s úsměvem jsem prohlásila a šla pro ranní krmení pro Lakynku. Hříbě se stále zapotácelo a bálo se lidské přítomnosti, ale bylo zvědavé na to, co se děje kolem a to byla moc dobrá zpráva. Jemně jsem si ke hříběti klekla a poladila ho. "Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak je to hříbátko mrňavé!" vykoktala Radka a slastně hříbě sledovala. "Mělas pravdu, je to úžasné, moct se starat o hříbě!" nadšeně jsem uznala a nespouštěla z hříběte oči. Teprve teď jsem si uvědomila, že ještě nemá jméno. "Jak se bude to mrně jmenovat?" zavolala jsem hlasitě, aby mě všichni slyšeli. "Nevím, to si vymysli!" zavolal na mě jeden pečovatel a druhý se k němu přidal. "Pan Chýle mu dá stejně svoje oficiální jméno, jaké bude chtít, ale nějak ji říkat musíš, tak si to vymysli Karolíno." řekla Radka a já si uvědomila, že má pravdu. "Potom to tedy bude Glory." zapřemýšlela jsem a vyslovila svůj nápad. "Glory, to je fajn, není to česky sláva?" zeptal se jeden pečovatel. "Jojo." přitakala jsem a hladila Glory po její sametové srsti. Dny ubíhaly jako voda a Glory rostla a nadešel den, kdy se poprvé podívá ven..
"Kubo, je připravenej ten zadní výběh?" zeptala jsem se pečovatele. Přikývl a odešel. Bože, ten je teda vstřícnej. Pomyslela jsem si a připravila se na první Gloryin zážitek venku. "Můžeme?" zeptala se Radka. "Jdem na to!" odhodlaně jsem uchopila Lakynu za vodítko a vedla ji ven. Byla potěšená, že se konečně dostane ven. To Glory s toho takovou radoast neměla. Nejspíš si říkala: Kam to maminka jde? A my ji odváděly dál. Glory rozklepaná strachem stála v boxe, hrozně se bála vyjít ven, jako každé hříbě. "Glorčo, neboj se, bude se ti to líbit!" volala jsem za ní a pobízela ji, aby se k nám přidala. Pomalu udělala jeden krok a pak další. Laky zařehtala aby se ujistila, že jde i Glory a ta opatrně přiklusala. Stáj zalilo teplé březnové slunce a většina koní se již enmohla dočkat výběhu a zelené trávy. Jen Glory se nějak bála. Ale když vykročila na trávu, všechno bylo rázem jinak. Vesele kráčela za Laky a občas ukousla trs zelené trávy. Za chvilku už byly ve výběhu mezi pampeliškami a my s Radkou sledovaly dovádění hříběte. Poprvé to bylo ještě snadné, hříbě se bálo a proto šlo za Lakynou kamkoliv, ale příště už si dělalo co chtělo, protože se mu venku líbilo. Musely jsme pořídit ohlávku. Druhý den ráno jsem nasedla do auta a s mamkou jsme odjely do města. Vobchodě to bylo nádherné. Spousta krásných kožených sedel a špičkové výbavy. Vůně kůže mě doslova uchvátila. Prohlížela jsem si krásné rajtky a podívala sjem se na cenu. " Dva tisíce třista?!" vyjekla jsem udiveně a pokračovala v cestě. Pak jsem uviděla ohlávky. Bílé, modré, zdobené a provazové a pak jsem uviděla i hříběcí. "Mami?" zavolala jsem. "Tady jsou ty ohlávky." Začla jsem si je prohlížet a vybírat tu nejhezčí a nejvhodnější. Nakonec uvázla v mých rukou krásná saténově červná ohlávka s ozdůbkami ve tvaru cválajících koníků. "Nemyslíš, že by Glorynce slušela?" zeptala jsem se mamky, která stála vedle mě a napjatě mě sledovala. "Je to ta nejhezčí ohlávka, kterou tady mají Karolínko!" odpověděla vesele mamka, vzala mi ji z rukou a šla ji zaplatit. "Bezva!" vesele jsem zašetala a následovala mamku ke kase.
Doma ve stáji se ovšem vyskytl problém. Ohlávka byla velká, i když byla té nejmenší velikosti, jaká existuje. Naše Glory měla moc malou hlavu a z každé ohlávky se vyvlíkla. Chození ven se proto omezilo, aby někde neutekla, než jí povyroste hlava. Glory rostla a rostla. Ve výběhu dováděla a často se rozběhla a narazila do své mámy. Lakyna měla po celém těle modřiny a zranění od své malé neposedné klisničky. Dny ubíhaly jako voda a jako každému dospívajívímu hříběti se měnila barva srsti. Kaštanově hnědá srst se zesvětlila a šedé ponožky se vybělili. Už jí chyběl jen kousek, aby byla stejně velká jako Lakyna. Postupem času přišel ten den, kdy jsme museli hříbě od klisny odstavit.
"Ahojky Laky!" pozdravila jsem ji a nasypala jí do žlabu nové krmení. Pak jsem se obrátila ke Glory. "Dnes naposled snídáš s amaminkou holčičko." smutně jsem ji pozorovala, jak žvýká čerstvé seno a čekala, až se nají, abych ji mohla odvést. "Ráďo! Chyť prosím Lakynu!" zavolala jsem na kamarádku a ta hned ochotně přiskočila s vodítkem a držela Lakynu. Otevřela jsem box a vyvedla Glory ven. Kam mě to vedete!? Kde je moje maminka!? Musela si říkat Glory a snažně usilovala o to, zůstat s Lakynou v boxe. "Nene holčičko, moc mě to mrzí,, ale musíš jít." vysvětlovala jsem jí marně, i když jsem věděla, že mi nejspíš nerozumí. Pak začala vyvádět i Lakyna. Bezhlavě přešlapovala v boxe a kopala do zdi. Radka rychle zavřela box a vší silou držela a uklidňovala Lakynu. Glory se zapřela kopyty o zem a byla odhodlaná, že už neudělá ani krok. "No tak pojď!" povzbudila jsem ji, ale stále marně. Jen tam stále se strachem v očích. "No tak! Věř mi! Mám tě moc ráda Glory! Nikdy, nikdy tě neopustím, rozumíš? Neboj se, věř mi a pojď!" promlouvala jsem k ní a ona jako by mi rozuměla udělala opatrně jeden krok a pak už šla dál. Bála se, ale šla. Naposled se ohlédala za Lakynou, zaržála a vešla do boxu, který jsem pro ni připravila. Stoupla si tam se svěšenou hlavou a smutně frkala. Lakyna už se smířila s tím, že se svou dcerou může být ledatak až vyroste ve výběhu. Asi dvě hodiny takhle stály a jen na sebe hleděly. Větší smutek koní jsem snad ještě neviděla a nemohla jsem to vydržet. Chtěla jsem je zpátky u sebe, chtěla jsem mít šťastnou rodinku. Já Glory a Laky - nerozlučná trojka. Postupem času jsem nějak pozapomněla, že Laky, ani Glory vlastně nejsou moje a jednoho dne, když jsem se probudila a přišla do stáje, už tam nebyly. Glory, ani Lakyna. Ani jejich věci. Nevěřila jsem tomu a s brekem jsem odběhla do klubovny. "Kde jsou!?" zavolala jsem, i když jsem to tušila. " Pan Chýle je odvezl, říkal že už je nepronajme za tak nízkou cenu a že jestli Lakynu chceš, musíš si ji prý koupit." odpověděla mi Radka, která právě čistila výstroj od vyjížďky s Hvězdou. "Za kolliik?" vykoktala jsem vystrašeně. "Šedesát tisíc." řekla mi Radka, vstala a přátelsky mě objala. "Já se s nimi nemohla ani rozloučit!" rozčileně jsem se posadila na zem. Ve stáji už nebyli žádní koně,, které bych milovala tolik jako Lakynu a Glory.. Od tohoto dne byl pro mě svět koní uzavřen. Každý den po škole jsem místo toho, abych běžela stihnout autobus do stáje čekala na mamku, až mě odveze domů. Každé sobotní ráno jsem místo toho, abych jela do stáje seděla u televize. Zkrátka se stájí a koňmi už jsem nechtěkla mít nic společného. Pokaždé, když jsem někde viděla obrázek koně, nebo cokoliv jiného, co mi připomnělo Lakynu s Glory dala do pláče. Chybělo mi sedlo i dvě uši a krk, které jsem před sebou viděla pokaždé, když jsem seděla na koňském hřbetě.
"Karolí, je tu Radka!" zavolala mě mamka a já ne moc nadšeně seběhla ze svého pokoje. "Ahoj, stalo se něco?" pozdravila jsem ji znuděně a zývla si. "Tak zaprvé, je zima, pozveš mě prosím dál?" zeptala se udiveně Radka. "Jojo, jasně!" přitakala jsem a vybídla Radku, aby šla ke mně do pokoje. Sedly jsme si na postel a Radka se dala do vysvětlování: "Nemůžu se dívat na to, jak se ničíš!" Miluješ koně a ty to víš, tak proč se od nich odlučuješ?" nechápavě mě kamarádka uchopila za rameno. "Noo...popravdě mi chybí koňský hřbet a vůně sena, ale to přejde."odpověděla jsem a vstala. "Tak jinak, dostala jsem zprávy, že Glory přestala jíst. Jen stojí v boxe, smutně kouká a nejí. Každého, kdo se k ní přiblíží kousne. Lakyna je na tom podobně, ale naštěstí se nesnaží přijít o život!" mluvila Radka a chytla mě za rukáv. "Cože?!" vyhrkla jsem a otočila se. "Musím ji vidět!" řekla jsem a vrhla na Radku vděčný pocit. "Výborně, tak aspoň tohle se povedlo!" zaradovala se Radka a šla zamnou dolů. Nasedly jsme do autobusu a jely do stáje, kde údajně byly ustájené Lakyna a Glory. "Glory!" vykřikla jsem a vběhla do stáje. Glory okamžitě zvedla hlavu a zařehtala. "Hej hej heej! Tady nemáte co dělat. Ihned vypadněte!" vykřikl nějaký chlápek a dal nám jasně najevo, že bude volat majitele stáje. "Ale my jsme, bývalé majitelky té klisny!" vysvětlovaly jsme, ale nepomohlo to. Glory se za námi dál smutně dívala a my odcházely pryč. "No tak tohle se nepovedlo!" naštvaně prohlásila Radka a já si mezitím s brekem sedla na zem. "Co je?" zeptala se mě. "Já jim slíbila, že je NIKDY neopustím. Proto Glory nejí, nevěří jim, věří jen mně!" odpověděla jsem a utřela si sluzu, která mi stékala po tváři. "Ony to bezemě nevydrží a já to nevydržím bez nich." prohlásila jsem, zvedla se a oprášila si kalhoty.
"Karolíno, já tě chápu, ale v téhle situaci nejsme schopné nic udělat!" křičela na mě mamka a pak mě pohladila po tváři. "Tohle je pravý svět milovníka koní Karolíno! Svět s problémy. Co by to bylo za život, kdybys je neměla? Ano, nemůžeš nic zásadního udělat pro to, aby Lakyna a Glory byly zase tvoje. Nemáme tolik peněz!" konejšila mě mamka a pak odešla do kuchyně a mě nechala spát. Jenže já nemohla, nešlo to, v hlavě se mi odehrávalo plno událostí a krásných chvil, které jsem kdy s Lakynou nebo Glory prožila. Nemohla jsem nic dělat. Jen se modlit k bohu, aby zajistil klisnám dobrý domov a spravedlivého majitele. Uběhlo čtvrt roku. Začala jsem opět chodit do stáje a jezdit na klubových koních ale nikdy jsem u žádného koně nepocítila pouto, které mě spojovalo s Lakynkou a Glory. Byl prosinec a ve vzduchu začínala být cítit taková ta vánoční atmosféra. Ve stáji, kde byly moje milované klisny byl den otevřených dveří. Toho jsem prostě musela využít a vidět je! Byl to ten nejúžasnější den za celý půlrok, co jsem byla bez nich. Klisny byly rády že mě vidí. Glory už byla skoro dospělá, brzo by se začla obsedat, jen mi bylo líto, že u toho nebudu já. Zdávalo se mi o tom, jak nějaká dívka cválá na Glory po polích a kolem lesů a přála jsem si, abych na ní v tom snu seděla já. Přála jsem si to ale i v realitě.
"Karolíno! Přijel táta!" zavolala na mě mamka a já seběhla dolů, abych ho přivítala. S tátou jsem se moc nevídala. Rodiče byli rozvedení a můj otec byl prakticky pořád v zahraničí na služebních cestách. Svátky ale vždycky strávil s námi a za to jsem byla šťastná. Celá rodina se navečer sešla kolem krásného vánočního stromku a začaly se rozbalovat dárky. Nejvíc jsem jich samozřejmě dostala já a můj malý dvouletý bratránek. V prvním balíku se předemnou schovávaly překrásné kostkované rajtky. Poznala jsem, že jsou od babičky, podle úhledně zabaleného balíku. V dalším byla trička a krásné nové šortky, ty sice nebyly na koně, ale byla jsem za ně vděčná. Od dědy jsem potom dostala krásnou vestu, abych si nerozbila páteř, když bych spadla s koně. Potom jsem si vybalila ostatní drobnosti, ale od táty jsem nedostala nic. "Tati?" vrhla jsem na něj nechápavý a uražený pohled. "Jen se nečerti beruško, pravý dárek je tady." odpověděl a podal mi papír. Nemohla jsem věřit svým očím, když jsem si přečetla, co je na něm napsáno, málem jsem omdlela. "Smlouva na Lakynu a Glory?" vykřikla jsem udiveně a pořád nezpouštěla z papíru oči. "Ano má drahá, stačí jen podpis a jsou tvoje." řekl táta a podal mi kuličkové pero. S roztřesenou rukou jsem se podepsala na kolonce podpis majitele a Lakyna s Glory byly moje, jen moje. Objala jsem tátu a nadšeně vyběhla do pokoje. Vytočila jsem Radčino číslo a dychtivě čekala, až zaslechnu její hlas. "Ano? Karolíno, rušíš mě od dárků, doufám, že to stojí za to!" vzala hovor Radka, která nejspíš právě vybalovala její dárky. "Stojí to za to! To mi věř! Laky a Glory jsou moje! Táta mi je koupil!" křičela jsem radostně do telefonu. "Fakt!? To je úžasné! Tomu nevěřím!" sdílela Radka mou radost. Pak jsme se rozloučily a já se pak dívala na film a šla jsem spát. Ten večer jsem usnula okamžitě a cítila nesmírnou radost. Těšila jsem se na další den ve stáji, který strávím již s MÝMI koňmi. Druhý den ve stáji jsem již krmila Glory a Laky a těšila se z jejich přítomnosti a důležité bylo, že tu pro mě budou už napořád. Uvědomila jsem si, že takový pocit mám jen proto, že jsem s nimi dlouho nemohla být a že by radost nebyla tak velká, kdybychom společně nepřekonaly tolik problémů. Mamka měla pravdu: Bez problémů kolem koní, by to už nebyl svět koní, ale jen sen. Představa, která by se nemohla uskutečnit. Jednoho dne mě trenérka zavolala oblečenou do haly. Přišla jsem tam a uviděla osedlanou Glory, "Jjjá, jjá na ní mmám jjezditt?" vykoktala jsem a stále vrhala udivený pohled na Glory, která klidně stála a dívala se na mě. Tentokrát mi věřila naprosto. V očích už neměla strach, jen se těšila, až k ní přijdu a znovu ji pohladím. "No jasně! Pojď sem!" zavolala mě trenérka a pomohla mi opatrně do sedla. "Šššš holčičko, neboj se, věř mi." uklidňovala jsem Glory, která nervózně přešlapovala z místa na místo. Obešly jsme kolečko v kroku, další den jsme obešly 3 kolečka, další den jsme kolečko obklusaly a další den jsme již cválaly po polích a kolem lesů. Sen se splil a já se na Glory naučila jezdit. Byla jsem první a doufám, že také poslední člověk, který na ní kdy jel a jezdit bude. S Lakynou jsme pilně trénovaly parkur a brzy jsme vyhrály parkur stupně S, což je parkur složený z překážek do stotřiceti centimetrů. S každým překonaným problémem s Lakynou nebo s Glory jsme byly silnější a silnější a byly jsme za to rády a vždy nám to později pomohlo. Naučila jsem se, že když sevyskytne problém, musím jít dál a překonat ho a věděla jsem, že problémy do světa koní, i do světa normálního prostě patří, a že bez nich by to nebylo ono. KONEC

Doprd...:(

18. března 2010 v 17:31 | Karča88 |  Web ranche
U Carolee mi zase nejdou komenty! sakraa! tak že k fotkám: kontrolní otázky:

1.Jak se jmenují noví koníci - Destiny,, Flexi
2.Víte plemena?Jedno jsem zmínila v článku a druhé je stejné jako Tornádo - paint a morgan
3.Jsou oba koníci obsednutí? ne, myslím
4.Zmínila jsem článku že mi jeden z nových koníků připomíná nějakého koně.Kterého? - Azhara

minisoutěž 9 nevim, ale mě to připadá vážně jako prostředek k vytírání prachu i když je to blbě..

JE BLBOST, ŽE TO PÍŠU N ABLOG, ALE CHCI ABYS VĚDĚLA, ŽE MI Y KOMENTY NEJDOU A POCTIVĚ CHCI KOMENTOVAT A ČLÁNKY JSEM ČETLA!!

blog mě sere...

Velká láska

17. března 2010 v 12:00 | Karča88 |  Události, které se staly koníkům
Budu vám vyprávět příběh, který se stal mé kamarádce Romanci. Já jsem White Lili (arabská klisna, ju?)
Tehdy jsem ji ještě moc neznala. Když přijela v přeprasvníku a Feya se k ní rozběhla s úsměvem na tváři a záhy ji všichni sledovali, myslela, jsem si, že je to nafintěná mrcha. Taky že jo, něco jako já..;-) ale my se skamarádili a vytvořili lavní linii na vábení hřebců, ale zpět k tématu. Ve výběhu se ocitla pře dvěma andaluskýma hřebcema.

- Magic Darklem a Fénixem

Co si asi myslíte? že se stalo?
otestujte se!!

a) nechali ji na pokoji
b) zůstali strnule stát
c) jiná odpověď

(napište do komentů popravdě, co jste si mysleli. Pokud dáte za c, chci vědět jakou jinou odpověď jste si mysleli) je to jako zkouška, kdo to nenapíše, má průšvih a popravdě! když to nebudete mít správně to je jedno/)

a odpověď?
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*

SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ JE C) !!

jiná odpověď - Fénix zůstal strnule stát a Magic Darkl se začal pře Romancí předvádět.
fotky na blog 028
tady je foto jak ji poprvé uviděli. Myslím, že se ta fotka Karče povedla asplňuje svůj úkol, no, ale pokračujeme v příběhu.
Magic Darl začal pobíhat kolem ní, vykopával, vzpínal se až jsem si říkala. Propána, on zkouší to samé na ni, jako na mě, když mě poprvé viděl! Svůdník jeden..xD
Romanci to přišlo pěkné, a pro by ne, neznala ho, měl krásnou stavbu těla, divokou hřívu, ocas, krásné groše na zadku. Každé klisně by se líbil, ale jeho povaha není tak čistá, jako ta Fénixova. Romance se mu moc líbila. I když je to moc mladý koník, ale neměl šanci. Jako Darkl se předvádět neuměl, tak je jen z dálky sledoval.
fotky na blog 029

fotka jak Darkl vyhazuje. Můžete vidět jak ho Romča napjatě sleduje. ;-)
a já si řekla, že se jako špiónka proplížím blíž a odposlouchám nějaké ty zamilované bláboly. xD

a tady jsou!:

Magic Darkl: Čauky kotě, nechceš se jít semnou napít?

Romance: Ouu, moc ráda, bude mi ctí.

Magic Darkl: Hodně jsem o tobě slyšel, jsi prý velice slavná, podepíšeš se mi na plec?

-----------------------------------------------
sakra přerušil se mi kabel odposlouchávání, mno, ale řeknu vám, jak to pokračovalo. Romance se mu chtěla podepsat a něco ji vylekalo a pěkě ho čutla! xD zaslouží si to, úchylák jeden. Magic Darkl s ní pak přestal na týden mluvit. Bylo jí to líto, asi s nim chtěla mít i prcka, no a myslela si, že je hódně dobrosrdečný, ale pak jednoho dne doma ve výběhu...

Feya pracovala u řeky. Bylo tam hodně bahna a tak. Uklouzla a bouchla se dohlavy. Omddlela a spadla do řeky. Ta jí odnášela pomalu pryč, nevěříte co se pak stalo!!

Další hádanka. Odpovídejte jako předtím po pravdě!

a) Fénix ji zachránil
b) Magic Darkl ji zachránil
c) utopila se

myslím, že je to lehké..;-)
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*

správná odpověd je za a)!!

No a teď vám to přiblížím. Jakmile to Fénix viděl. Rozběhl se a přeskočil ohradu, i když je obrovská. Hodně se pořezal do břicha. Větší skok, jsem snad v životě neviděla, ale co by neudělal pro svou milovanou Feyu, která se o něj stará? Cválal statečně až k řece. I když se moc bál vody a silného proudu. Skočil tam a plaval až k Feye. Ta se pomalu probírala z bezvědomí a chatla se jeho hřbetu. Pak doplaval unaveně ke břehu a tam se složil. Hodně krvácel z toho břicha.,. =(
No a holky to pak zjistili, Feya se nechala vyšetřit u doktora a Fénix zase u veterináře. Romance se pak do Fénixe zamilovala. Co udělal pro Feyu bylo prostě úžasné. No a víte, že jsme pak uvažovali, jestli necháme připustit Romanci s Fénixem, rozhodlo se že ne, že se počká až bude Fénix trošku starší, ale náhoda si vyžádala svůj osud. Ocitli se sami spolu v nekontrolovaném výběhu a připustili se sami. Feya pak čekala hříbě a vše proběhlo v pořádku.

Narodil se krásný hřebeček Plavák s krásnou rozkošnou hvězdičkou. Říká mi: teto Lili a hraje si moc rád s mejma dcerkama. Přijde mi že dokonce uhání Jessicu. xD ale je mooc krásnej a hodnej, celej táta.

Feya s ním má akorát problémy, ale učí ho skákat, a on je na světě 2 dny...Věřili byste tomu? jak elfka dokáže zázraky, jen ho vodí pře kavalety na volnosti bez ohlávky a on poslouchá, mno jestli bude takovej poslušnej beránek jako Fénix, kterého si taky Feya vychovala, tak to mude dobré...A jméno? jmenuje se Fire Martini ...v překladu ohnivé martiny....jako ten alkáč...xD Fire je po tátovi a Martini vymyslely holky, když oslavovaly a on narazil do stolu a to martini všude po sobě rozlil, je táá rozkošneej! Karča vám brzo připraví fotaaa. No a on to Martini pak olizoval a pak se m pletly nožky a motal se všude. Ale jsme moc šťastní, že to dopadlo dobře.

alove

..............................
forma hádanek. napíšte tohle

Hádanka:
1) možnost a, b, c (vyberete si)
2) možnost a,b,c (vyberete si)

Příšě můžete čekat dobrodružství, enbo další love story..=)
Snad se vám to líbilo v podání mojí redakce, zdraví vás White Lili a její redakce:
XX
PS: řekn+te asi od které klisny byste chtěli příští reportáž/událost...=) vyberte si v článku Klisny na ranchi - rubrika - Koníci na ranchi..

Děkuji, za pozornost, White Lili

Mrtví nemrtví - úvod

17. března 2010 v 10:57 | Karča88 |  Povídky
Místo, považované za to nejtajemnější, nejstrašidelnější a nejnebezpečnější se jmenovalo Sunville. Ale nebyla to vesnice slunce, nýbrž vesnice plná tmy a nenávisti. Ten kdo se tam vydal, se nikdy nevrátil zpět. Řádilo tam stvoření nebezpečnější než smrt, vítr a oheň. Nikdo nevěděl, co se na tom tajemném a zřeknutém místě nachází za tvora, jedni říkali, že viděli svítícího dinosaura na čtyřech nohách a jiní zase, že viděli koně s ohnivýma očima a někteří, že spatřili pouze děsivé velké oko, a pak jen spadli na zem v mdlobách. Poprvé se tam našly jen kosti, lebka a přívěsek koně na krk, který patřil pětileté dívce, která se ztratila. Takové případy se opakovaly a stále se opakují. Dva koně z ranche, který se nachází nedaleko tohoto místa se ztratili, bůh jim pomáhej.




(To byl úvod k novému fotopříběhu. Snad se bude líbit, pokusím se ho dokončit, ale nic neslibuji.)
(úvod byl nic moc)

Koho?

17. března 2010 v 10:35 | Karča88
Uvažuju o tom, koho si mám koupit..? sámo breyera xD
mám moc ráda araby, to asi víte a taky si nemůžu dovolit moc drahé koně. No třeba Azhar je za dobrou cenu, ale zase mi teď přijde obyčejný. Justedream bych moooc chtěla, ale tu si koupit nemůžu..=( Rodiče by semnou už nikdy nepromluvili. No tak co třeba Chiliho? líbí se mi, má arabské rysy a vy co ho máte si ho chválíte, tak co třeba jeho? mám teď asi 950-, KČ tak jsem uvažovala že bych si místo teď v březnu objednala v červnu nebo v červenci a to bych už měla 1 350-, KČ, koupila bych si Chiliho a zbylo by mi 700 a za to bych si koupila buď:

Breyer - Classic Pony Games Set

- mám classic paintku a takhle bych měla jezdkyni, výbavu a dva koně, na kterých by mohla jezdit. Není sice nic moc (ta holka) ale hodila by se mi.

Potom možná Azhar. Sice bych neměla na poštovné a balné, ale měla bych dva tradíky. a na poštovné a balné bych třeba ještě měla. Protože možná v červu od babičky dostanu 500-, KČ no a to by bylo 1 850-, KČ a to už b\ch si mohla koupit něco hodně hezkého, třeba Chiliho a Letś go English Riding set.. NO CO VY NA TO?

sry, asi ty moje výpočty a úvahy nechápete, ale já mám fakt problém s tím, že když to bude moc drahé, rodiče mě uškrtěj..=( snad mi něco projde za vízo, k Vánocům a k narozkám, nějací breyeři..

tak pardon, ale vy, kteří jste to pochopili, uvítala bych radu..;-)



Celou noc..

17. března 2010 v 9:56 | Karča88 |  Novinky na ranchi
° Ahojky...=( je mi blbě, to někteří z vás už vědí, protože jsem to někdy psala do komentů. Včerejší noc jsem zvracela. Ne ale tak, že jednou a usla..nene, v 0: 20 jsem poprvé zvracela, pak znovu za 2 hodiny a potom už pořád v intervalech po 10-15 minutách. To je asi 5 hodin zvracení v kuse.

° Ráno jsem byla u doktora, bylo mi fakt blbě, vzali mě hned..=) to bylo snad jediné dobře, doktor mi napsal nějaké léky a já se mu poblila v ordinaci...(bohužel do kelímku..škodaa)

°Pak jsem zvracela žaludeční šťávy. Žluté, zelené a tmavě oranžové. Neumíte si představit jak mi bylo blbě.

° No a dneska? je mi furt zle, mám natažené celé břicho, jak se mi furt obrace žaludek a ještě k tomnu mám škytavku...to tak bolííí...=(

°Ve čtvrtek chci jít do školy, ale asi mi bude furt blbě...

° Koníci se mají fajn. Fire Martini hezky roste a Feya se o něj stará.

° Mindight Lady by asi chtěla hříbě, musím se poohlédnout po nějakém vhodném classic pintabianovi..=)

° Dneska plánuju něco na ranch přidat, ale ještě nevím co, taky musim dopsat jednu povídku, kterou pošlu do soutěže...Držte palce... a já jdu zvracet žaludeční šťávy, tak pa...

PS: musím se držet, abych nepoblila klávesnici, tak si ceňte toho, že to pro vás riskuju, abych sem něco napsala (taťka by mě totiž zabil, kdybych ji fakt poblila)

Moje fotky - zasmějte se

14. března 2010 v 9:52 | Karča88 |  Web ranche
Tak tady se můžete zasmát nějakejm mejm fotkám..;-)
děs..áá noční můra..
hrůůza! xD

Škola, zátěž, otrava..

13. března 2010 v 10:12 | Karča88 |  Novinky na ranchi
° No tak jak asi poznáte z nadpisu jsem otrávená ze školy, ale momentálně mám dost dobrou náladu! Je víkend, kdo by neměl..

° Jestli bude pěkné počasí, něco nafotím a moná přidám něco do události, které se staly koníkům...

° Chcete slyšet něco ze školy? No sedim s takovym klukem, jmenuje se Honza, je docela v pohodě, akorát trošku otravuje..Hlavně si křupe kloubama a mě se s toho dělá blbě...Na matiku máme docela hustou učitelku a já si řekla, že si s Honzy vystřelímmm

já: Paní učitelko, on si tady pořád křupe nosem, amě se s toho dělá blbě..

učitelka: Honziku! běž se za dveře vykřupat a až se vykřupeš, tak se vrať!

xD to celá třída ležela smíchy a on tam fakt šel a potkal tam třídní! xD

° a v pátek jsme psali big test z rýsování, u mě to dopadlo jako prase, mno.. ale to neřešte, a když už jako končila hodina a dopisovali to ti poslední, Honza mě učil křupat si tím nosem, učitelka se na mě začala usmívat,,xD ten pohled jste měli vidět a pak prej: chcete se jít na chodbu vykřupat?

°To bylo asi nejvtipnější z celého týdne...mno ale jinak fajn..

° Co se týče loga ranche a pozadí..Proč by nemohlo být na pozadí oko, když by tam mohly být třeba kytky a ten malej brush koně? to by vám nevadilo, tak vám nemůže vadit oko, co když třeba to oko sleduje dění okolo koní a tak? to si můžete domyslet co chcete a má to souvislost s koňmi a koneckonců je to jen pozadí...

° Jinak koníci z ranche trénují, Midnight byla na lonži a trénuje přirozenou komunikaci...

°Taky trénujeme hříbata a v novém schleich katalogu jsem objevial nové věci jako jezdce a td... maj pěknou sadu na poníka, tu si určitě koupím, je sladěna do tmavě růžova a tak...no a udělali i set elfskej..xD je tam elf jezdec, sedlo a uzdečka, a dás e to na normální koně ale podle mě to bude divný...

° Dneska bude na ranchi taková akce pro veřejnost, pak udělám reportáž, jestli najdu foťák..;-)

sorry za hloupej článek, jsou to takové blbé newsky, ale chtěla jsem po dlouhé době něco napsat...


Logo

9. března 2010 v 19:54 | Karča88 |  Web ranche
Ahojík, v yrobila jsem takové logo ranche..Fotka je moje! Myslím, že se mi povedla a je taková umělecká.. no a tu je ten zázrak, pls okomentujte:

Pozastavuji..

9. března 2010 v 19:40 | Karča88 |  Web ranche
no nejspíš je to otázka pár dní...ale zbytek textu mluví za vše...SNAD SI MĚ NESMAŽETE..

Nestíhám

8. března 2010 v 20:00

PROMIŇTE ŽE NEPÍŠU MOC ČLÁNKY, ALE MÁM ZAS NESTÍHACÍ OBDOBÍ, ALE OBÍHAT SE SNAŽÍM, PLSS NEMAŽTE MĚĚ!!!!


Nový dess

7. března 2010 v 10:57 | Karča88 |  Grafika
Tak jsem se odhodlala udělat nový dess, takový jarní s teplejšími barvami...Doufám, že se vám líbí, má to i zápatí...

Jen vás chci poprosit! někoho kdo so s designama umí, aby mi udělal menu! takové ty obrázky a tak..mě to nejde...a chtěla bych aby to pasovalo k tomu dessu co jsem udělala i písmo abyste mi poradili, velikost atd....

Jako nemusíte, ale byla bych ráda za pomoc, protože z vás má asi na compu hodně lidí písmo bleednings cowboys atd....

No snad se teda dess líbí a KOMENTY!!

DIPLOMKY ZA BLESKOVKU!

7. března 2010 v 9:42 | Karča88
a MÁME TU VYHODNOCENÍ!
Skoro všichni z vás poznali, že tento koník:


je

Breyer - Pintabian 2009 !!

řeklo se, že diplom budou mít první dva! a našimi vžherci se stávají kiiki a Steeple! moc gratuluju holky a tu máte diplomky, snad se líbí...!

jsou takové obyč, ale zas takovej hnus to podle mě není..;-)



Bleskovka - kdopak to je?

6. března 2010 v 14:52 | Karča88 |  Soutěže
Zadání je podle mě jasné, ale stejně vám to radši vysvětlím....=) Kreslila jsem obrázek v malování a vaším úkolem bude poznat o jakého collectu, breyera nebo schleicha jde....Ověřím si tím můj výtvarný talent.....=) tak držím palce v hádání....diplomek budou mít první dva! pokud to budou mít dobře.....TAH HÁDEJTE! A TADY JE UŽ SOUTĚŽNÍ OBRÁZEK! (nějaké nedokonalosti, nebo odznaky, které jsem zapoměla udělat mi promiňte....)

TAK DRŽÍM PALCE!

(snad to půjde poznat....xD heh)

chci ještě připomenout, abyste sdi prošli breyer e-shop, protože se vám to bude hodit...a rada: v eshopu nenajdete tohoto koně v této pozici, tu jsem si vymyslela, v eshopu je v jiné pozici, jo? tak se do toho pusťte, už to tu jednou bylo, no vlastně na bývalém ranchi, ale nikdo na to nepřišel, teď to snad bude lepší!

Přečtěte si

6. března 2010 v 14:22 | Karča88 |  Web ranche
Někteří z vás mě upozorňovali na to, že mám ranch oživit fotkami atd...Zkopírovala jsem starou povídku, kterou jsem psala na mém bývalém ranchi a nikdo si ji nečetl...Je to den po vánocích a je to fotopříběh...=) Prosím, přečtěte si ho...Najdete ho v rubrice Události, které se staly koníkům.....DÍk..

Předvánoční vyjížďka

6. března 2010 v 14:20 | Karča88 |  Události, které se staly koníkům
Ve vzduchu byla taková předvánoční krásná atmoséra.....Koníci zadýcháali studenou stáj a holky je jako každý den čistily....Ve stáji voněl stromeček, který tam Ann postavila a hříbata se vesele snažžila ukousnout ze stromku kuličky..., ale přeci jen jim musí krk ještě dorůst...Bylo 23.12 a všichni se těšili na zítřejší besídku....Venku byl sníh a pomalu tál, proto se holky ozhodly, že si vyjednou, Janča nejela, protože měla rýmu a na besídku chtěla být fit....Dokud bylo sněhu ještě hodně, holky vyrazily na vyjíďku...

Samantha si osedlala Jupitera...Dala mu flísovovou fialovou termodečku....kolem krku takový ohřívací pás a nejteplejší uzdečku co měly ve stáji....pak ho vyvedla ze stáje a čekala na Lucii....Ta dala Zázrakovi tu nejhorší teplou podsedlovku, vypadá děsně! xD A teplou přirozeno komunikační uzdečku...sama si vzala šálu a kabát...A holky vyjely....=)
vyjížďka vypadala tak, že bude úžasná, koníci si to užívali, cválali sem a tam, Zázrak se jednou Lucce zepnul, ale ona je tak šikovná že to zvládla a nespadla...Kdyby spadla do tohoto sněhu, bylka by jako prasátko....Samantha sdi vzala jen šálu a byla jí trošku zima, ale ve vyjížďce chtěla pokračovat za každou cenu!
jenže tomu předvánočnímu štěstí bylo konec...Holky vesele klusaly sněhem a nevěděly co je čeká......Jupiter jel první, protože Zázrakovi sse moc nechtělo, protože ho Lucie držela hodně zkrátka aby se jí nesplašil....Jupiter svědomě kráčel vpřed a najednou zakopl, protože pod sebou necítil pevnou zem, začal se propadat!
bylo to čímdál horší, Samanthě se nedařilo dostat Jupitera ze sněhu, začal bláznit a čím víc sebou šil, tím víc se nořil do hlubin sněhu, Samantha už pomalu dosahovala na sníh, proto rychle z Jupitera seskočila a běžela ho zkusit vytáhnout, ale nešlo to a proto se přidala i Luckka........
jenže to nešlo, Jupík se vůbec nehnul............áá, už to vypadá, že se dostane na půl těla ven, ale najednou se vyvléka otěž a Jupík se tak vzepjal, že sníh vymrštil do vzduchu a dal se na útěk!
ale otěž se mu vlnila kolem nohou jako had, umíte si představit jak se bál, nutila ho utíkat pořád dál......a nakonec se to stalo------šlápl si do otěže!
Holky se za ním hned vydaly a snažily se ho chytit, Jupiterovi otěž úplně ztrhle koutek a tehla mu krev! Na chvilku spadl na zem...a bolestí zaržál...ale otěž mu visela u nohou a to ho vystaršilo na tolik, že se zase rozběhl na útěk!

Lucie za ním cválala na Zázrakovi, a protože arab je rychlejší než paint, nakonec se podařilo ho chytit...........
a nakonec obě holky odjely domů...Samantha držela zraněného Jupitera a jela spolu s Lucií na Zázrakovi......
doma holky odsedlali koně a Samantha předala Jupitera Ann, která měla ase zraněními zkušenosrti..tak ho ošetřila...Samantha se cítila hodně provinile, protože nedávala pozor na cestu a Jupík spadl někam, kam neměl a proto pak utekl a šlápl si do otěží...Proto si vzaa ohlávku a šla pro Black Deatha.....A přivázala si ho k ohradníhu a začala ho čistit...Dělalo jí dobře,mohla na chvíli zapomenout na Jupitera....




TO JE KONECPŘÍBĚHU!!
--------------------------------------
PROSÍM VÁS, DALO MI TO DOCELA DOST PRÁCE, JAK TO NAFOTIT, TAK SEPSAT A PROTO BYCH VÁS PROSILA O KOMENT....
NE NĚCO JAKO hezký....Ale něco trošku o tom napsat, co se vám LÍBILO A CO NE!
A TADY JEŠTĚ JEDNOU CHUDÁK JUPITER.......

Hodnocení SR..

4. března 2010 v 19:43 | Karča88
Jak jsem psala v předchozím článku, že ke mě skoro nikdo nechodí, ale že nechci nikoho vyhazovat, dám vám sem hodnocení SR...nevyhodím nikoho, protože každej je mi dobrej, ale co vy víte, jestli nakonec nevyhodím ty, co u mě už měsíc nebyli.....

  • ♥SR LaQis ♥
  • Nemám ji v SR moc dlouho, ale ještě od ni nemám ani jeden koment týkající se mého ranche...(nepočítá žádost o SR a to, že mi napsala, že mě má v SR) Nemám ti nic za zlé, věřím že budeš dobré SR, ale chtělo by to nějaký ten komentík přidat....
  • ♥SR klarisa ♥
  • taky nové SR, nemám ji moc dlouho, ale jeden koment snad napsala, doufám, že brzo přidáš další!
  • ♥SR Marťa ♥
  • Sympatické a v budoucnosti nej SR (nejspíš) píše krásné dlouhé komenty a i když ji mám v SR krátce mi už pár komentů na ranchik napsala...
  • ♥SR kiiki ♥
  • Taky ji nemám příliš dlouho, pár komentů to bylo, jsem v poho....
  • ♥SR schleich13 ♥
  • vím že jí nejde můj ranch a nevím vlastně proč ji mám v SR...když ke mě nechodí, ale pokud začne, tak nemám nic proti...
  • ♥SR Hříbě ♥
  • v pohodě, hříbě chodí často, její komentíky mám skoro všude....Komenty ani počítat nebudu, jen bych ocenila, kdybys třeba u povídky, u které píšeš pokaždé že se ti líbí a chceěš další díl, tak kdybys občas napsala třeba co se ti líbí, ale nemusíš, jsem s tebou spokojená, patříš mezi nej SR!
  • ♥SR Verča ♥
  • občas ji tu vidím,a le taky bych chtěla malililililinko víc....ale dobrý! máš rozhodně častější komentování než někteří, vlastně jsem spokojená!
  • ♥SR Steeple ♥
  • Steeple, Steeple, od té doby, co jsem se přestěhovala ke mě moc nechodíš, vím že já k tobě chodím, ale většinou dost pozdě a nebo vůbec, ale snažím se, taky bych tu ocenila tvé komenty častěji, protože tě mám jako SR moc ráda, ale v pohodě...avšak za březen mám u tebe zatím jeden koment...=(
  • ♥SR Everlinet ♥
  • tebe nevidím už skoro vůbec, taky k tobě chodím dost pozdě, když už máš článek okomentovaný skoro od všech a taky vím, že máš SRka na skupiny, ale ani se mi nechce počítat, kolik tu mám od tebe komentů za březen, bylo by to dost málo...:/
  • ♥SR Koník ♥
  • k tobě na ranč moc nestíhám chodit a ty ke mě taky ne, tak žee...
  • ♥SR Wolf♥
  • teď se ti omlouvám, noc jsem k tobě nemohla, ale pokud se nepletu, máš pozastaveno...
  • ♥SR Adéla ♥
  • tak, prosila jsem tě, abys ke mě chodila a vypadfá to, že jsi začala, tak že jsem ráda a doufám, že to tak půjde dál...;-)
  • ♥SR Carolee ♥
  • mnoooo...Carolee, nevim nevim, tvůj koment tu není zas tak často, ale dobrý, já k tobě teď taky moc nemohla, ale mohla by ses vylepšit...
  • ♥SR Arabka ♥
  • už mě vlastně nemáš v SR...(toho si nevšímejte)
  • ♥SR Ellisane ♥
  • nemá SR, nicméně já k tobě chodím ráda a ty ke mě vůbec, tak že....k tobě toho nemám moc co říct...
  • ♥SR verik55 ♥
  • pokud se npletu tak taky s ranchařením končíš....ale byla bych ráda, kdybys občas zašla....
možná vám to připadá, že jsem hodnotila krutě a já k vám chodím hůř, ale klidně m dejte špatné hodnocení a vyhoďte mě, jestli nejste spokojeni, ale od čeho to hodnocení SR je? aby se nemluvila pravda? ne ne...doufám, že to nikoho nenaštvalo a neukončí SRčství....

Tak jak to dopadlo?

4. března 2010 v 19:26 | Karča88 |  Novinky na ranchi
Asi jste četli článek TOTÁLNĚ NASRANÁ!!.....ovšem četla ho jen ta spolehlivá SR a že jich moc není...víte já už toho mám dost... mám 16 SR, není to dost na to, abych si následující den přečetla:

Včera navštívilo Váš blog 6 lidí, nejčtenější články byly...


nezdá se vám na to 6 SR dost?? Nikdy jsem nevyhazovala, protože se bojím toho, že bych vyhodila někoho, kdo u mě nechá alespoň jeden koment za týden.....Víte co, tohle mě fakt štve....a teď napíšu newsky a udělám hodnocení SR....

NEWSKY:

° Tak byla jsem na té soutěži, porota mi dala dobré hodnocení, 6 dvojek a jednu jedničku....byli hodně přísní a toto hodnocení je pro mě pěkné...překonala jsem tu největší krávu ve třídě, takovou namachrovanou a za to jsem spokojená, sice jsem nepostoupila a nic nevyhrála, ale jsem spokojená, stále mám ale nervy na zítra - klavír....

° Koníci teď se moc nemůžou těšit z mé přítomnosti na ranchi, avšak občas tam skáknu je zkontrolovat, vyrobím a dám jim různé věcičky....Feya je moc šikovná a pomalu se straá o všechny koně, ale teď hlavně o Fire Martiniho, je totiž dooost náročnej..Plánuju jí ale jako dárek koupit koně, vlastně tomu nejvěrnějšímu pracovníkovi, ale nevím jestli zbydou penízly po nákupu v Trinity Holdings...

potěšilo by mě, kdybych u tohoto článku nalezla alespoň 9 komentů od SR, ty odemě se nepočítají, ale tuším, že se nedočkám...